 |
| Írán - Shiraz |
Ochlokracie = vláda lůzy.
Latinsky ochlocratia je vláda lůzy, také označovaná jako lůzovláda. Podle Aristotela je to zvrhlá forma demokracie. Ochlokracie (lůzovláda) je demokracie (lidovláda), kde převažuje demagogie, tyranie většiny a vláda vášně nad rozumem. Podobný vztah jako ochlokracie a demokracie mají oligarchie a aristokracie.
Tímto termínem Aristoteles popisoval Athény za Perikla.
Jako příklad je občas uváděna vláda nejnižších vrstev za pařížské komuny, ale správa Paříže prostřednictvím řádného systému lidového hlasování činí toto tvrzení neodůvodněným. Realističtěji je možné za ochlokracii označit stav ve Francii v některých momentech velké francouzské revoluce a v prvních dnech revoluce roku 1848, kdy dav ovládl ulice.
Tato terminologie byla v současné době obnovena v souvislosti s demonstrací odborů na Václavském náměstí v Praze mons. kardinálem Dominikem Dukou, což nezapomněl připomenout expert sociální politické patologie.
-
„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně“ (Jan 1,1-3).
Život jsme dostali od rodičů, ale i oni ho tak dostali, stejně jako jejich rodiče. Náš přirozený život pochází ze Stvoření. Ale není tu jen ten holý život, předávaný z generace na generaci: Boží slovo přichází ke každému zvlášť a mluví k němu přímo, a to i když nám je zprostředkují lidé. Když člověk toto slovo zaslechne a přijme, může se „narodit“ znovu, a to přímo z Boha, stát se jeho dítětem.
Slovo sice mluví, sděluje význam a smysl, může vyjadřovat lásku i starost, ale působí jaksi „na dálku“. I když se napíše a vytiskne nebo pošle na druhý konec světa, je to pořád totéž slovo, a třeba i za tisíc let.
Ale láska chce, potřebuje blízkost, dotek — proto se Slovo „stalo tělem a přebývalo mezi námi“.
Poznámka: tolik k málo známému, ale o to výstižnějšímu označení (Aristoteles) vlády lůzy na shromážděních v rozvinuté demokracii.
Máme k tomu více úvah, ale zde nepolitikaříme. Jsme expertní autoři. Ne lůza.
