Zimní depka. Čtení pro všechny, co takhle před koncem zimy melou z posledního.No jo, ale kde je ta dobrá nálada, to pozitivní myšlení, jak o něm pořád mluvím?

Kateřina Pokorná:

U kapličky

Zimní depka

Tak, přátelé, je třeba si přiznat pravdu. Ať už jste naprostí materialisté, nebo ti, co neúnavně studují duchovní literaturu, pracují na sobě a snaží se chápat ve svém životě souvislosti, život žádného z nás není procházka růžovým sadem. Prostě tady nejsme na dovolený, ale v práci.
Nevěřím tzv. avatarům, ani těm, kdo říkají, že už mají v životě ve všem jasno a žijí v trvalém stavu osvícení a nic zlého už se jim tedy neděje a nikdy nemají špatnou náladu, neb mají vše dokonale zpracováno. Myslím, že to je blbost. Že nám jen kecají, anebo to nejsou lidi.
   Tak přirozeně, jako v přírodě přichází jaro, léto, podzim i zima, i v životě jsou chvíle, kdy je nám hezky teploučko, ale i ty, kdy nevíme, kam před tou zimou utéct. A věřte, mi děje se to všem. Často slýchávám“….kdybych to měla tak poskládaný, jako ty!“ Měli byste mně vidět, jak pěkně jsem si tuhle dokázala užívat svou zimní depresi!

A ještě navíc s tím rozměrem přibližně tohoto monologu: „ Proboha, co ty těm lidem asi tak můžeš radit! To by ti šlo, dělat chytrou! Podívej se na sebe! Zalezlá pod dekou se cpeš zmrzlinou a nejsi schopná dělat nic jinýho!“ A protože už vím, jak na takové stavy reagovat u druhých, ( vždyť jsem tak chytrá, že jim radím) okamžitě se z monologu stává dialog: „ –Takže pocit viny, jo? No, s tím dojdeš daleko! O co jde? Prostě jsi unavená, protože málo odpočíváš! Tak logicky přijde depka! Měj se ráda! Užij si to lenošení! Zasloužíš si to!“ – „ No jo, ale kde je ta dobrá nálada, to pozitivní myšlení, jak o něm pořád mluvím?“, oponuju sama sobě. „A co ti vadí na tom, že si tu ležíš a nic neděláš a je ti tak vlastně hezky smutno?“ –smečuje druhý hlas. „ No…utíká mi práce, už dva dny jsem neodpověděla na maily, už se mi tam hromadí“. „ No a? On se ten svět bez tebe zhroutí? Nebudou tě kvůli tomu mít rádi?“ „ Ale to ne, ale třeba mně někdo zrovna potřebuje!“ „ Jo! Ty! Ty teď zrovna potřebuješ užít si tuhle chvíli pro sebe. Ty potřebuješ jednu hezkou depresi, aby ti došlo, že se máš mít ráda! Tak se s tou depkou hezky skamaraď a užij si jí.“

…Tak jo. Beru si do ruky svého plyšového medvídka: „ Nazdar depko! Vítám tě tady a užiju si tě, jo? A pěkně si to spolu vyříkáme!“ Koukám na medvěda a připadá mi, že má radost a chce se ke mně přitulit. Začne mi to celý připadat strašně komický. Já, deka od zmrzliny, medvěd….vždyť je všechno tak, jak má být. Po zimě přijde přece jaro. Je to celý jenom hra a vlastně veliká sranda. Jen ten život nesmíme brát tak strašně vážně. Zodpovědně, to jo, ale ne vážně!

Ať už řešíte přítele, práci nebo abstraktní depku, zkuste si z nich udělat medvěda a vyříkejte si to. V posteli a se zmrzlinou. Věřte mi, je to sranda!

sociální sítě

Depresi je dobré ventilovat přátelům, ale i léčit

Obrázek z Korsiky (zeleň a skála) to je symbolika

Počasí a tzv. meteotropní vlivy počasí na citlivý organismus člověka.


...mám depku, ať už toho to počasí nechá ! ráno jsem měla mánijku, teď mám pocit jako by mi někdo rozstřílel mozek smutkem. vím samozřejmě, že je to všechno jen iluze a s reálným světem to nesouvisí, že jsou to jen chemický bludy a klamy, ale mám jí jak z prdele. taky samozřejmě chápu rozumem, že se nikdy už nic hezkýho nestane, ani žádný závratný štěstí, city, vášně, něha, prozření, nirvána, satori, že je na to už pozdě a že je to normální, že to není všechno v prdeli, že je to normální a že ta nejfantastičtější změna, která je někde jako zářný bod na obzoru, je smrt. a že i to je normální a neznamená to, že je to všechno v prdeli. prostě to tak je. ale mám dny - jako ten dnešní - kdy si řikám, do prdele, co tady budu kurva mezitím dělat ? a to fakt nevím. teda jasně vím. budu chodit do práce a nakupovat a uklízet a vařit a psát blbosti na fc a splácet dluhy a brát si půjčky a brát prášky a zakládat a vybírat penzijní připojištění, chodit do hospody, pít víno a opíjet a pak budu mít výčitky svědomí, že se opíjím... ale ať se utěšuju, jak se utěšuju, nějak nechápu, co jako z toho budu mít. kdyby mě teď někdo požádal o plíce nebo o ledviny, tak bych mu řekla, jasně, miláčku vem si je ... teda myslím, že bych to řekla, ale možná bych se divila a začala bych si je bránit. mám jí jak z praku. a to teprve jenom prší a zejtra má sněžit. a přitom je to tak strašně pubertální, tak hrozně nedospělý, nesofistikovaný, nedisciplinovaný, takhle si to pouštět. já jako vím, že se to nesmí a nemá a tak. ale někdy si připadám jak pokousanej pes a chtěla bych se stočit a kňučet. no ale to nejde, protože většinou něco musím dělat a nemůžu u toho bejt stočená a kňučet a tak. já fakt nevím, třeba bych měla odjet do indie nebo do pardubic nebo se aspoň projet výtahem do 3. patra, fakt nevím ... tak asi dám ten výtah.      Renata

Zdroj: sociální sítě facebook původní text Renata

Poznámka: manicko-depresivní syndrom, ten text je to fantazie i nadání, také nadávání na bolest (deprese skutečně bolí...) citlivá duše na vidění světa, originální podání vnímání světa i pocitů

- Obrázek si prohlédněte ve zvětšení!

Jistá slova k textu patří, jsou to výrazy co nemoc vystihují a charakterizují. Ve smyslu textu nejsou vylučovány a přesně sedí.

Co my víme, kdy se podělá i náš život a spadnem na dno

Iveta Bartosova  Moje problémy jsou teď úplný h....  

Co my víme, kdy se podělá i náš život

a spadnem na dno? Psychika dostává zabrat, když přeteče nápor negativních událostí. Obrazně. Jinak se ví, jak to funguje a traumatizující události na psychiku jsou už známy a publikovány. Více o tom se připravuje na stránce   MEDICINA.
Nervovému zhroucení a životu Ivety, jsem se věnovat nechtěl. Původně to zůstávala pro mě krásná a hlasově nadaná zpěvačka a milá pohledná blodýnka - dívka jako jiné toho stylu krasavice.
Ovšem život zpěváků a herců je poněkud jiný netechnoidní, ne mechanický, ale hodně citový a emocionální. Rozdávat krásu  - ji někde ubere. Psychicky shodí. Povolní naladění psychiky, pokud převažují dlouho silné příhody, ztráty lásky, rozumu odcizení...

Co si píše do svého povídacího terapeutického deníčku Iveta?
Ukázka jednoho dne:
Cituji:  „A víte, co mi konečně došlo? A co je tím největším paradoxem? Moje problémy jsou teď úplný hovno. Vím, že lidi umírají na rakovinu, vím, že sama potřebuji pomoc, ale zároveň chci pomáhat. Nevím ještě jak, ale hrozně to chci. Kdybych tak mohla pomoct ženám, které se starají samotné o syna tak jako já. Toužím také pracovat, ale nevím s kým. A kdo ví, jestli bude někdo se mnou chtít pracovat. Vůbec netuším, co budu dělat další dny. Asi nejlíp by se mi žilo v přírodě. Spala bych v trávě a pršel by na mě déšť. Nepotřebuji luxus." blesk.cz.

Jak skončila   Amy Winehouse?   Iveta začla bojovat, alespoň si píše svoje myšlenky. Dobře Iveto! Drž se.

Střílím bez varování. Pohádka lásky, Žena je původce činu, Milenci, Lež, Až na dno, Close My Eyes Forever, Deprese, Dobro a jeho světlo, Lásky čas

Střílím bez varování...tvoje oči ledový

Janek Ledecký

Prázdnej byt je jako past
kde růže uvadnou
po tisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou

Píšeš že odcházíš
když den se s nocí střídá
vodu z vína udělá
kdo dobře nehlídá

Píšeš: Proklínám...
ty tvoje ústa proklínám
tvoje oči ledový
v srdci jen sníh
sám a sám
ať nikdy úsvit nespatříš
na ústa mříž oči oslepnou
ať do smrti seš sám

Tvoje oči jsou jak stín
a tvář den když se stmívá
stromy rostou čím dál výš
a pak je čeká pád

Sám s hlavou skloněnou
všechny lásky budou zdání
po tisící čtu tvůj dopis
na rozloučenou
Píšeš: Proklínám..... 


#Pohádka lásky, Žena je původce činu, Milenci, Lež, Až na dno, Close My Eyes Forever, Deprese, Dobro a jeho světlo, Lásky čas,