Dneska je to jinak. Není třeba spořit. Je normální mít dluh?

Peníze? Dluhy?

Bylo kdysi zvykem, že lidé šetřili, mohli-li. Že si peníze ukládali do banky. Že jim banka za to dala úrok. A že po letech lidé naspořené peníze, zhodnocené o úroky, použili na útraty. Koupili si auto nebo dům. Bylo zvykem, že tak to lidé považovali za normální a správné.

Dneska je to jinak. Není třeba spořit. Je normální mít dluh.

Ostatně všichni se předhánějí, aby vám dluh vnutili. Dnes můžete luxusně žít z dluhu, aniž byste měli jistotu, že dluh taky někdy budete schopní splatit. Že je to rizikové? Ale ono to snad někoho zajímá?

Markéta Šichtařová

Proto Bůh jsem a hraji s Vámi Hru o Pravdě

Ilustrační fotografie fresky

Jsem váš Bůh - Hra o Pravdě - Game about the Truth

Zkaženost a pokrytectví máte v povaze. Tohle je skutečnost, ať už se vám to líbí nebo ne. Já jsem váš Bůh.
Každý den vede k zamyšlení. Mysleme na nás i naše blízké a kontrolujme svůj svět očima otevřenýma. Názorný příklad pro technoidy:
Různá adware, malware, trojské koně česky známé jako škodlivé programy v počítači (nebo breberky žargonem) scanujeme, aktualizujeme jejich databázi a tak se snažíme je zjistit a dát do karantény, nebo jinak likvidovat.


Lidstvo nemá dobře nastaveny systémy. Sociopati psychopati jako adware jsou škodíci (jako škodná v myslivosti).

Člověk jako lidstvo nezvládá regulovat a čistit svůj systém.
Nebo si představujete, že je to věc mediciny, doktorů, složek státu jako je policie a podobně? Ne není.

Proto Bůh jsem a hraji s Vámi Hru o Pravdě 

Svět viděný internetem aneb drby z webu

Hostina nebo oběd

Zajímavosti i drby z webu co se povídají na stránkách ze světa a možná nevíte
Vídeňská kavárenská legenda Leopold Hawelka oslavil 99. narozeniny. I přes svůj požehnaný věk chodí jubilant, zaměstnanci láskyplně zvaný Opa neboli Děda, stále do své stejnojmenné tradiční kavárny na Dorotheergasse. „Aby tu šéf nebyl, to přece nejde,“ cítí se rodák z Mistelbachu, jehož rodiče byli českého původu, stále ještě jako hlava podniku. Ten už ale řídí jeho vnuci Amir a Michael. V Umělecké kavárně Hawelka, známé daleko za hranicemi Vídně. tráví kavárenský Metuzalém, narozený 11. dubna 1911, denně tak tři hodiny. „Bez kavárny nemůže žít,“ prohlašuje jeho syn Günter, také už v důchodovém věku.
Otevřel ji v roce 1939 společně se svou už zesnulou manželkou Josefinou. Od 60. let se „nejmenší ze všech světových lokálů“ etabloval jako místo schůzek domácí umělecké avantgardy. I dnes je kavárna zaujímající necelých sto metrů čtverečních zalidněna spoustou turistů. Sám Hawelka – vždy úpravně oblečený, včetně vesty a motýlku – si pochutnává na kávě a moučníku na svém oblíbeném místě u pultu. Jsou snad hnědá zrnka tajemstvím dlouhého života?
  „Kávu piji málo,“ odmítne to starý kavárník. Spíše prý žil vždy „solidně“. Žádný prostopášný život, vnitřní spokojenost a báječné manželství jsou nejspíš rozhodující pro úctyhodný věk pana otce, soudí jeho syn.

Nejmilejším pečivem jsou ovšem pro šéfa seniora buchty, bez nichž si vůbec nedokáže svou kavárnu představit. Plněné kynuté cihličky si v kavárně Hawelka skutečně vydobyly status jakési legendy. Až do smrti v roce 2005 je do pece sázela sama Josefina, teď se o sladký zákusek stará syn Günter – a prý stejně dobře a s velkou láskou, jako kdysi šéfová, ujišťuje nadcházející oslavenec. Syn, vyučený cukrář, to vidí nesrovnatelně sebekritičtěji. „Mama přece pekla lepší buchty, než bambino,“ zubí se.

V otázce kouření, konkrétně zákazu kouření, jsou ovšem otec se synem zajedno. „Co bych dělal v kavárně, když tam nemůžu kouřit?“ ptá se Günter, sám nekuřák. Kdyby se prý v podobných podnicích už nesmělo pokuřovat, měla by se rovnou zastavit výroba cigaret: „Kouřit ve vlastním bytě, to přece není to pravé.“ Kavárna Hawelka zůstane i po 1. červenci kuřáckou kavárnou, je si jist potomek jejího zakladatele. Prostorové rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část není ovšem kvůli historické povaze stavby možné.

Zdroj: rozhlas.cz

Advokáti a stará paní

Kamenný most a polední siesta

Právníci soudce a stará paní
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník." Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. I v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Vtipy, Moudra, Humor, Advokáti, Svědectví, Stará paní

Umění Vanessy Mae a krásný slunečný den.

Vanessa Mae

Krásný slunečný den a umění Vanessy Mae

vezme za srdce, ten violy tklivý tón...zaposlouchejte se také, bude svět hned krásnější, přijatelnější. Chvála umění živí. Beautiful, překrásné tóny, amazing...

Vanessa Mae - classical gas classical gas violin version played by the princess of violin Vanessa Mae

Naše moudro:
Žij tak, aby ses mohl podívat každé ráno do zrcadla a říct všem: “Žijte jako já!”

Volebni spot CSSD

Dívají se dva policisté na hvězdy a jeden povídá:
„Ten velký vůz nějak divně svítí, asi mu seberu techničák.“

Změna je součástí života. Sami několikrát toužíte po změnách méně či více významných - změna partnera, změna oblečení, změna vizáže atd atd…
Je zvláštní, že každá změna nám změní i jiné části života. A je zvláštní, že některé změny nás vedou automaticky k dalším změnám.
Co mi ale vrtá hlavou je fakt, že lidé se nejčastěji zpočátku změnám brání. Aby následně změnu udělali a byli spokojenější. Nejčastěji je to vidět u změny zaměstnání nebo změny v podnikání. Kolikrát zírám jak jsou lidé schopni donekonečna obhajovat systém, který jim přináší ztrátu, namísto aby změnili systém ve prospěch zisku.
Jaké jsou vaše obavy, proč vy se bráníte změně ?

Šance nejsou nikdy ztraceny. Tu kterou propásneš, dostane někdo jiný.

Na zrcadlo nehubuj, máš-li křivou tvář. Úsměv od ucha k uchu... a je tu nový den přátelé! Nic není ztraceno pár vtipů to jistí!

Na zrcadlo nehubuj, máš-li křivou tvář!

Naše zrcadlo je nejlepší...

Sedí tři bývalí ředitelé v sibiřské pustině okolo ohníčku a vypravují si, kdo z nich je zde za co.

“Já jsem bývalý ředitel textilky,” říká první, “zavedl jsem výrobu dámských triček s nápisem LENINSKÉ HORY. Myslel jsem to dobře a dostal jsem za to pět let.”
Druhý říká: “Já jsem byl ředitelem továrny na kosmetiku. Já taky měl dobrý nápad - začali jsme vyrábět nový druh pudru a já ho pojmenoval LENINŮV PRACH. A dostal jsem za to deset let.”
 “Jste šťastní, že odtud vyjdete živí, ” říká smutně třetí - bývalý ředitel celulózky, “já jsem nechal vytisknout na nový druh toaletního papíru heslo: “Navštivte památná leninská místa” a dostal jsem doživotí!”

Úsměv od ucha k uchu...
a je tu nový den přátelé.

I zrcadlo se směje jak vám to sluší. Nehledejte pihy a vrásky, pokud je dobrý pocit a nálada duše, na pohledu do zrcadla to nezáleží.
Osvěžte se studenou vodou a obličej omládne, pokud se oči projasní...