Životní verše

Boží Muka

I osedlal si poutník život sotva se narodil
a chtěl s ním letět nad oblaka
ne orat, vláčet brázdy, sít
Chyt ale špatný konec ohlávky
a spadl do propasti
Ne ty, to já tě povedu
od hroudy k hroudě
budeme sázet, sklízet úrodu svých plodů pozemských
I ztichl poutník, sklonil hlavu
Život je v právu, nasadil jho si na svůj hřbet
a vykročil vpřed za štěstím
S ním den vydal se na svou pouť
měl zlatý věnec co pecen chlebový
a krajáč oblak bělostných mu nes

Bloud, chtěl-li tomu uniknout
Dojíti třeba nejdříve mu
 až doveden bude k sídlu hvězd


Zdroj: G+ Jiřinka

Ten čas, v němž násilníkům neoschly vražedné pěsti od krve …

.....demarkační čára nových dějin

Petr Flejberk

čas, v němž násilníkům neoschly vražedné pěsti od krve …

Ten čas

Ten čas, ten neúprosný soudce který – po kolikáté to už? – dal za pravdu
zas jen ryzí pravdě .. Ten čas rozptýlený v zrnkách přesýpacích hodin, čas
velící kotvě nevzdat se na bouřné plavbě.
Ten čas v němž přicházela na svět i nová pokolení zdál se jakoby zcela
apatický byl k umírání ke zrození … Ten veletok utrpení, ten kompas v nás
na křižovatkách cest, ta demarkační čára nových dějin kudy se dát a jak a kam?
Nebylo mnohdy ani pomyšlení zastavit se, zůstat stát …

A přece.v tom všelijakém bolestnění se čas loudal a byl k nepřečkání, často
i v pouhé minutě jako kdyby celá pokolení prováděla nekonečné defilé!
Čas, kdy hrdiny se stávali malí když velkým ubývalo sil, čas odvahy, znehybnělých
vteřin staletí promítaných okamžiků kdy svědomí místo léků bylo váženo na lékárenských váhách lidských charakterů. Čas zvrhlých lidských činů a beztrestné zvůle, čas, v němž násilníkům neoschly vražedné pěsti od krve …
Čas, v němž znásobeno bylo mlčení nad zlatý poklad světa.

Fotografie jsou z událostí na Ukrajině    #Kiev #Majdan #Ukrajina

Vánoční

Lada - Ježíšek  Betlém

Vánoční rozjímání

Dnešní čas vánoční někdy mi vadí,
proto rád vzpomínám na vánoce z mládí.
Koledy, pověry, všude zněl smích,
k radosti stačilo když napadl sníh.
Lilo se olovo, krájela jablíčka,
každý se radoval když byla v nich hvězdička.
Mrzlo až praštělo a my s nudlí u nosu,
k čaji jsme chroupali cukroví z kokosu.
Také jsme se postili, i když jen nakrátko,
večer pak čekali na zlaté prasátko.

Dnes zajdem do Tesca, do Penny, do Billy,
všude z nás reklamy dělají debily.
 Kolekce, rum v akci a jižní ovoce,
reklamy útočí, už v září jsou vánoce.
Tahleta reklama má velkou moc,
rychle se vytrácí kouzlo vánoc.

Při všem tom shonu ač se to nezdá,
nějak nám zhasíná betlémská hvězda.
Dobře se napijem, nacpeme si bříška,
málokdo vzpomene na zrození Ježíška.

Nic nejde vrátit zpátky, dneska se jinak žije,
když ale nadejdou vánoční svátky….
měl by to být čas pokory, pohody a nostalgie.

Monology Karel Kryl Básník s kytarou Výjimečná osobnost doby...

Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
já myslím na jinou, ty myslíš na jiného

Do čtverce patia stín padá mezi slova,
mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
zraněný pária a pýcha baronesy,
mluvíme ty i já, a nerozumíme si.

®: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
ta da da ...

Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,
jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,
myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

Za slovy slova jdou a nevydají větu,
pod tlící hromadou nedarovaných květů,
dekretů na byty a dýchaného smogu
mlčíme já i ty v dvojitém monologu.

®: Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,
dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,
je předaleko k molu a temno nad vodami,
ta da da ...

Pro tu co už zapomněla

Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat

Pro tu co už zapomněla:
pro mé malé holčičky
Byla jsem prvním pohlazením, polibkem na skráních
tvůj první smích i první pláč jsem zlíbala
od mala hýčkala tvá rozbitá kolena, všechna tvá probuzení
zloby i prohry donesla k utišení
Bralas mne s prvním lokem mléka i s první lžící polévky
byla jsem s tebou, já a ty a kolem doma
Jsem první vrba tvojí zpovědi, možná i zlá
tím jak moc milující, tápám při bezesných nocích
nechci být zraňující
Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat
Můžeš se u mne vysmát, vyplakat
jenom mne nenech opuštěnou před prahem věčnosti
jenom mne nenech zapomněnou
ať stále cítím, že tu jsi.

Holé horké kopečky s divokým angreštem Vrchoviny

Hluboké jsou vrstvy omylu
Snu-omylu omylu-snu
A někdy zkamení

HOLÉ KOPEČKY  od Markéta Hejná

Holé kopečky

holé horké kopečky
s divokým angreštem Vrchoviny
dvoje oči jediný lesk v tom kraji
živily ten horký a holý kraj Vrchoviny
rozlehlou zvědavostí

Zasvistl rorýs tak rychle že nám prolétl skrání jako kulka
a suchopýrová stébla típala a tikala
jako by nikdy nebylo času kdy netikala a netípala
kdesi daleko vzdychal dětský hlas
stor – éj stir – éj je – héja – má
kopce se hnuly
vesmíry minuly
a my jsme ještě spolu

Hluboké jsou vrstvy omylu
Snu-omylu omylu-snu
A někdy zkamení